99. DÍL Jak probíhá příprava na porod doma v Německu

29.06.2020

Ještě než jsem otěhotněla, zjistila jsem si dost věcí o tom, jak funguje systém v Německu, kde momentálně pobýváme. Pokud člověk plánuje rodit v porodním domě, nebo doma, musí jednat hodně rychle, aby si zajistil místo, jinak může mít prostě smůlu. A když říkám rychle, tak mluvím o týdnu, kdy se na počůraném papírku objeví dvě čárky.


Nenechala jsem nic náhodě a předem si všechno zjistila, abych šla po otěhotnění na jistotu. Shodou náhod občas do Stuttgartu jezdí dula Majka Staňková, s kterou se znám z Těhotné Miss, a tak mi poradila porodní dům v centru Stuttgartu, jehož porodní asistentky dochází i k porodům doma. Otevřela se mi tak možnost rozmyslet se v průběhu těhotenství, kde budu rodit, podle toho jaký bude vývoj a jak to budu cítit.

Když přišla ta dálnice na papírku, naivně jsem poslala email a čekala na rychlou odezvu. Po necelém týdnu čekání jsem ale raději zavolala, a i přesto, že jsem byla těhotná teprve 5 týdnů, bylo to za pět dvanáct. Získala jsem poslední místo pro termín porodu v květnu a s ním hned jméno "své" porodní asistentky.

Na první kontroly jsem docházela ale klasicky ke gynekoložce. Čekalo mě jedno jediné vaginální vyšetření od začátku těhotenství až po porod, a to vnitřní ultrazvuk, aby se potvrdila srdeční činnost. Od té doby "do mě" nikdo nesáhl, ani mě nikdo nenutil, nepřesvědčoval a ničím nevyhrožoval.

Ve chvíli, kdy jsem se poprvé setkala se svojí Hebamme - porodní asistentkou (PA), která mi byla v porodním domě určena pro péči v těhotenství, jsem se (kromě posledního ultrazvuku v 30. týdnu) s gynekoložkou rozloučila. Německý systém umožňuje kontroly buď u jedné, nebo u druhé, případně u obou, ale v rozmezí minimálně jeden měsíc, aby byly hrazené pojišťovnou. Doktorka to nesla vcelku statečně, i když musím podotknout, že něco o vlastní zodpovědnosti jsem podepsat musela a ohledně zkrácených úhrad od pojišťovny si taky neodpustila nějakou poznámku (všude je to stejné).

Než jsem přešla k PA v porodním domě, absolvovala jsem klasické odběry krve, vážení, kontrolu moči u gynekoložky, a to v rámci jedné ordinace, což je skvělé, obzvlášť, když máte děti, které musíte vodit s sebou. Po přechodu k Hebamme začala všechna tato standardní vyšetření dělat ona v porodním domě, kam jsem docházela, a to také včetně braní krve, kterou posílaly do laboratoře. Pokaždné, když se na mě chystaly sáhnout, aby zkontrolovaly miminko, představily se mu a laskavě k němu promlouvaly. Jeho polohu dokázaly přesně určit pohmatem a srdeční tep poslechem pomocí dřevěného stetoskopu. Když jsem toužila srdce miminka slyšet taky, ochotně vytáhly přenosný doppler. 

Co se týče testu na cukrovku, mohla jsem se rozhodnout, jak jsem chtěla. Hebamme se mě ptala, zda jsem ji měla s předchozími dětmi, jestli se nějak změnily mé stravovací návyky, jestli nezvykle nepřibírám na váze a zda výrazně neotékám. Řekla mi rizika, nějaké statistiky a plně respektovala moje rozhodnutí testování nepodstoupit (pro což jsem se rozhodla s ohledem na běžný průběh dokonce s nižším váhovým přírůstkem než v předchozích těhotenství).

Totéž přišlo při rozhodování testování na streptokoka. Opět mi byla vysvětlena všechna rizika a rozhodnutí bylo na mně.

Poslední dva měsíce jsem měla za úkol potkat se s každou porodní asistentkou z týmu, který v měsíc mého porodu držel hlavní službu (4 porodní asistentky, z nichž měla každá službu vždy 24 hodin, pak jí střídala druhá). Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli pro porod doma, přijela každá z nich alespoň jednou k nám, aby věděly, kde je náš dům, pro snazší orientaci v den porodu.

S každou z nich jsme konzultovali důležitá témata a podepisovali papíry o našich rozhodnutích a informovanosti. Tyto se týkaly místa porodu, výběru nemocnice, kam bychom se přemísťovali v nestandardních situacích (podle závažnosti a vzdálenosti jsme mohli vybírat i víc klinik), dále způsob podání vitamínu K, zpracování placenty po porodu atd. 

Asi měsíc před termínem porodu jsem obdržela porodní balíček, který obsahoval podložky k porodu, vložky a sterilní materiál k odstřižení a ošetření pupeční šňůry. Zároveň jsem měla v lednici uchovávat krabičku s léky, které měly sloužit v průběhu porodu pro jakékoliv situace.  

Když pak přišlo završení 37. týdne, který je pro porod doma nejnižší hranicí, mohla jsem už jen čekat na den D, kdy vytočím automat, který mi poví, která porodní asistentka má právě službu. 

Nutno podotknout, že poslední kontrola před termínem porodu proběhla v 38. týdnu a nemusela jsem absolvovat žádné monitory, jelikož, cituji, je těžké se trefit do doby, kdy je miminko aktivní, a když spí, nejsou nijak vypovídající (díky za to osvícení!). A tak jsem prožívala pohodový konec těhotenství a na poslední kontrolu šla až v termín porodu vypočtený ultrazvukem. Tady vidím ještě malou mezeru v systému - protože kdyby se řídili termínem podle ovulace, už bych na žádnou kontrolu jít nemusela (to je trošku nadsázka :-D).

Skvělé na místním systému je i to, že porodní asistentka vám (v ideálním případě ta stejná) zůstává i po porodu a stará se o vás a miminko jako laktační poradkyně. Dělá také první vyšetření miminka, a pokud je k tomu atestovaná, může udělat i odběr z patičky. Co je naprosto super je i to, že s vámi dělá i poporodní cvičení, které pomáhá správně stahovat rozestup břišních svalů. 

V mém případě jsem si musela tuto "šestinedělí PA" najít extra v mém okolí, protože pro ty z porodního domu jsem byla už moc daleko a pojišťovna by mi jejich služby neproplatila. Každopádně jsem měla štěstí a našla takovou, která prvotní vyšetření udělat mohla, takže jsme mohli s miminkem vyjet na návštěvu k doktorovi až v druhém týdnu. 

I přesto, že v Německu se úplně jako doma necítím a maličko jsem toužila rodit v klidu svého domova v Čechách, jsem ráda za tu místní zkušenost a přeji si, aby měly v budoucnu maminky v České republice možnosti, jako mají maminky tady. A to zejména tu svobodnou volbu, kde si přejí rodit.


Výpis článků ze sekce blog:


DALŠÍ ČLÁNKY

Nedávno jsem udělala takové rychlovideo (níže), kde si vážu malé miminko na záda. Není úplně reprezentativní, protože jsem prostě odskočila od plotny, abych pomohla kamarádce videonávodem, ale nakonec mě o něj prosilo víc maminek, tak ho uvádím i sem, kde ho všichni snadno dohledají :-)

Drahá Erin, má milovaná dcero,
je to ještě živě v mé hlavě, kdy mi kamarádka koukla do dlaně a řekla, že budu mít tři děti a třetí bude holčička. Věděla jsi moc dobře, kdy je tvůj správný čas. Nechala jsi do našeho života přijít nejprve své dva bratry, abych se něco naučila. Ne to, jak být (snad) dobrou mámou,...

Ještě než jsem otěhotněla, zjistila jsem si dost věcí o tom, jak funguje systém v Německu, kde momentálně pobýváme. Pokud člověk plánuje rodit v porodním domě, nebo doma, musí jednat hodně rychle, aby si zajistil místo, jinak může mít prostě smůlu. A když říkám rychle, tak mluvím o týdnu, kdy se na počůraném papírku objeví dvě čárky.

Dlouho jsem nenapsala žádný blog, protože život s klukama doma je prostě jeden kolotoč. Ale poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak se podělit o naši zkušenost s psychogenní zácpou a jejím vývojem, protože jestli se mohlo v mém posledním blogu zdát, že tenhle problém jsme vyřešili, tak ne. A byla by možná škoda se nepodělit o to, co by...

Kdysi jsem na Malé Antily koukala jako na místo, kam snad ani žádné letadlo nelétá, a ještě to není tak dávno, co jsem měla pocit, že jsme karibskou kapitolu uzavřeli a chtěli začít konečně poznávat východní stranu světa. Jenže to na mě nesměla vykouknout narozeninová akce společnosti LEVEL, která říkala, že na ten malý ostrov, který je navíc...

Když už se konečně rozhodnete vyjet na Jamajku s dětmi, je třeba zapomenout na všechny předsudky. My vyjeli v září, v době, kdy je běžně hurikánová sezóna. Bohužel klima na naší planetě se mění a v dnešní době musí člověk počítat se vším i mimo takovou sezónu, takže my se soustředili spíš na pozitivní myšlení, že to v tuto...

Nošení dětí není jen otázkou praktičnosti, což považuje hodně z nás za velkou výhodu (a výhoda to opravdu je, obzvlášť pokud miminko volá po kontaktu a vy potřebujete volné ruce), ale jde hlavně o to, poskytnou miminku bezpečí vaší náruče, které mělo po 9 měsíců těhotenství, dokud se nebude cítit bezpečně a nebude chtít objevovat svět samo. Zároveň...

"Na hřišti si hrál nějaký chlapeček s našimi hračkami," říká mi Míra, když přijde s klukama z pískoviště. "Vincentovi se to nelíbilo, tak jsem mu řekl, ať mu jde říct, že jsou to jeho hračky, a co myslíš?" kouknu na něj a nemusím hádat, protože vím. "Bál se," nečeká na moji odpověď a začíná smršť výčitek, že jsem...