100. DÍL Drahá Erin,… aneb porodní příběh potřetí

30.06.2020

Drahá Erin, má milovaná dcero,
je to ještě živě v mé hlavě, kdy mi kamarádka koukla do dlaně a řekla, že budu mít tři děti a třetí bude holčička. Věděla jsi moc dobře, kdy je tvůj správný čas. Nechala jsi do našeho života přijít nejprve své dva bratry, abych se něco naučila. Ne to, jak být (snad) dobrou mámou, ale to, jak vnímat život, partnerství, své tělo, sebe sama..., abych to všechno mohla předat tobě.
Když jsem uviděla dvě čárky na testu a koukla do kalendáře, datum 27. května mi probleskl hlavou a už se odtud nesmazal.


Budím se kolem čtvrté ráno a cítím, že je to tady. Je to neuvěřitelné, že ses opravdu rozhodla přijít na svět v tento den. I když jsem tvůj příchod tušila už včera na kontrole, musím se usmívat.

Než vstanu z postele, myslím na své předchozí dva porody. Na to, jak jsem s Vincentem už o půlnoci odjížděla do porodnice a prožila celý porod tam, a na to, jak jsem s Arturem byla naprosto v zenu, vařila, pekla, starala se o Vincíka a porod naplno vnímala až poslední dvě hodiny. Oba jsem je považovala v daném období za úžasné, i když s odstupem času je těžké ubránit se touze chtít, aby vše proběhlo tak, jako podruhé doma. Bez zdlouhavého pobytu v porodnici, bez vyplňování dotazníků, otázek a jemného vmanipulovávání do zásahů do přirozeného průběhu porodu.

Je asi půl šesté, když se rozhodnu vylézt z postele. Všichni ještě spí, ale já už nemůžu dál odpočívat. Mám potřebu se hýbat. Je to ideální čas mít chvíli pro sebe a v klidu připravit snídani. Myslím na tebe a v duchu tě volám k sobě. Vlny se v průběhu dalších dvou hodin zintenzivňují, ale nejsou ještě zdaleka tak časté, abych mohla zavolat Evu, moji hlavní hebamme, které právě končí služba. Když jsem s ní včera mluvila, trošku jsem si přála, aby u toho byla právě ona, ale touha rodit přes den a ne v noci byla silnější. Cítím, že ji musím poděkovat za předporodní péči a píšu jí zprávu. 

"Věřím, že budeš mít krásný porod, protože síla je v tobě a nezáleží na tom, která z nás tam s tebou bude." 

Povzbudí mě, a já volám nastupující Silke, aby byla během dne připravená.

Když vchází Vincík do kuchyně, úplně se rozzáří nad zprávou, že je dnes ten den, kdy přijdeš za námi. Poslední týdny chodil a ptal se, kdy už se konečně narodíš. Hladí tě přes bříško, pusinkuje a poslouchá, co se tam uvnitř děje. Pak už společně i s tatínkem posloucháme hudbu, tančíme u smažení palačinek a snídáme, zatímco sem tam vítám stupňující se vlny.

Když si napouštím vanu, abych bolesti trošku utlumila, vstává z postele i Arturek. Do této doby ten nejmladší člen rodiny.

Vana vlny zmírňuje, a když ležím, jejich odstup se prodlužuje. Vicník mě hladí a láskyplně se na mě dívá.: "Ty se pořád staráš o nás, teď se postarám já o tebe," říká, když sedí u vany. Nemůžu uvěřit, kde se tohle bere ve čtyřletém dítěti a zamačkávám slzu dojetí.

Artur si nemůže pomoct (jako vždycky, když vidí vodu), svléká pyžamo a leze za mnou. Hladí mi bříško a víc než z tvého příchodu je fascinovaný plnou vanou v osm ráno.

Vlny se lehce rozvolňují a já po brzkém vstávání pociťuji únavu. Zaháním svoji netrpělivost a využívám toho ke krátkému spánku. V tomhle stavu mi to najednou nedělá problém jít si lehnout, i když se sebou většinou bojuji (i tohle se musím pořád ještě učit). Asi hodinu odpočívám, zatímco ty se pomaličku připravuješ na svět.

A pak se opět bořím do teplé vany. Tentokrát už sama, protože kluci jsou venku. Vnímám krásnou vůni směsi gerania, pomeranče a ylang ylang, kterou jsem si namíchala do aroma lampy, a myslím na to, jak se tvá cesta na svět pomaličku otvírá. Všechno se najednou rozbíhá.

Když ve dvě hodiny přijíždí Silke, přichází chvíle, kdy už chci být v ústranní. Dělám si pohodlí v ložnici a snažím se prodýchávat sílící vlny. V půl třetí už nervózně křičím na tatínka, ať pošle kluky k sousedům, jak mě jejich pištění z obýváku ruší, a chci se soustředit jen na tvůj příchod. A taky už potřebuji mít tvého tatínka u sebe.

Celou dobu mám v hlavě scénář, že všechno půjde tak, jako s tvým bráchou téměř tři roky nazpět. I čas, který jste si pro příchod na svět vybrali je stejný (jak kdybych si to snad mohla diktovat). Ale ty ses rozhodla nám to trošku ztížit. Bolesti nabírají na obrátkách a já začínám mít velkou potřebu měnit polohy. Myslím na to, jak jsem s Arturem v jeden moment skoro brečela, když jsem se otvírala. S tebou mi ale na okamžik prolítne hlavou, že už nikdy nechci rodit, jak je to intenzivní. Vůbec nemůžu najít tu správnou polohu, kdy bych dokázala bolesti nevzdorovat, ale nechat ji prostě proběhnout. Snažím se ale dýchat. Dýchat i za tebe, pro tebe. Vědomí, že jsem s každou další kontrakcí blíže konci pomáhá.

Intuitivně se "stavím" do polohy v podřepu, v které jsem rodila Artura. Tvůj tatínek mi dělá oporu a mně po pár kontrakcích praská voda. Je to pro mě velká úleva a znamení, že už bys mohla být brzy v mé náruči.

Trvá to ale ještě nějakou chvíli, než začnou známé tlaky při sestupu hlavičky. Silke mi přikládá teplé obklady k hrázi, což bolesti příjemně utlumuje a pocit tlačení zintenzivňuje. Ale pořád nepřicházíš. Každou další kontrakci si myslím, že už to bude, ale nic. Silke v mezičase kontroluje ozvy a já cítím, jak se uvnitř pootáčíš.

Když mě v jeden okamžik polévá pocit, že snad neumím porodit, Silke, která je na mě snad napojená, navrhne zkontrolovat stav uvnitř. Je to po ultrazvuku na začátku těhotenství vůbec první vnitřní vyšetření, které absolvuji.

Je tam "cervical lip" říká a vysvětluje, co to znamená. "Klekni si na čtyři a zkus vydržet netlačit" navádí mě a doporučuje opřít se o lokty, abych měla zadek výš. Zatímco prožívám další kontrakce, lehce mi třepe zadkem, aby pomohla "nashromážděné kůži" stáhnout se a uvolnit porodní cesty.

Bolesti se mění, víc se jim poddávám a mám potřebu nahlas křičet. A Silke křičí se mnou, aby mě podpořila. Ta neuvěřitelná ženská síla a podpora mě úplně pohlcuje.

Když ani po pár dalších vlnách cervical lip neustupuje, vytahuje Silke kouzelnou lahvičku s Bachovými krizovými esencemi, které si kape na prst. Před další kontrakcí mi aplikuje čípek na uvolnění svalstva, a pak přikládá pokapaný prst dovnitř. V tu chvíli cítím, jak čípek vyjíždí zpět ven, a já s pocitem, jak kdyby se mi nadavovalo (to je propojení orgánů!), cítím okamžitý průchod hlavičky. Přicházíš tak rychle, že překvapuješ všechny v místnosti, a já okamžitě sahám na tvoje vlásky (dělám tohle úplně poprvé a je to tak fascinující!). Hladím tě, a zatím co už skoro pláču štěstím, dojetím a úlevou, čekám na další kontrakci. V poloze na čtyřech vůbec necítím nepříjemný tlak na hráz a tak, i když nejsi úplně nejmenší, vyklouzneš bez problému do rukou Silke, která ti odmotává dvojitě omotanou šňůru z krku (stejně jako u tvých bráchů) a okamžitě podává do mé náruče.
Je 27.5.2020, 17:10 a já se nemůžu vynadívat, jak jsi klidná a tak krásná.

Chvíli zůstávám na zemi. Nohy mám tak slabé, že mi s tebou v náručí pomáhá na postel tatínek i Silke. Ležíme tam spolu, ty se snažíš najít cestu k mlíčku a já čekám na příchod placenty. Jakmile se přisáváš, dostavují se první kontrakce, u kterých se mi kroutí prsty u nohou. Za chvíli je venku a já jsem šťastná, že se nenaplňuje jeden z mých snů, který jsem v těhotenství měla, že jsem ji zapomněla do rána porodit :-D

"Je kompletní" říká mi druhá hebamme (která byla celou dobu v pozadí jako pomocná ruka pro nečekané události a která zapisovala průběh porodu), a pak ji vedle mě rozkládá, aby mi ukázala a popsala ten krásný "strom života".

Ještě než obě odejdou, vyšetří ti srdíčko, zváží, změří, a pak mně pomáhají do sprchy, zatímco ty se hřeješ na hrudi svého tatínka.

Když si s tebou pak znovu lehám do postele přivádí tatínek tvé dva bratříčky. Moc se na tebe těšili a milovali tě už v bříšku.

Nemůžu dlouho usnout, jak je všechno intenzivní, a jsem neskonale šťastná, že jsi mi umožnila prožít tvůj příchod za přítomnosti všech nejbližších.

Erin, lásko naše, chci ti jen říct, že porod je nejkrásnější zážitek v životě ženy, a žádná jiná "bolest" tě neposílí takovým způsobem, jako je příchod tvého dítěte na svět. Moc ti přeji to jednou zažít, a to v takové lásce jako já s tebou i s tvými bratry.


Chcete vidět všechny fotky z porodu?

Celou galerii si můžete prohlédnout ZDE. Věřím, že ji rozkliknete s vědomím, že nahlížíte do velmi intimního světa a necháte se laskavě unášet na vizuální vlně celého našeho porodního příběhu.


Výpis článků ze sekce blog:


DALŠÍ ČLÁNKY

Nedávno jsem udělala takové rychlovideo (níže), kde si vážu malé miminko na záda. Není úplně reprezentativní, protože jsem prostě odskočila od plotny, abych pomohla kamarádce videonávodem, ale nakonec mě o něj prosilo víc maminek, tak ho uvádím i sem, kde ho všichni snadno dohledají :-)

Drahá Erin, má milovaná dcero,
je to ještě živě v mé hlavě, kdy mi kamarádka koukla do dlaně a řekla, že budu mít tři děti a třetí bude holčička. Věděla jsi moc dobře, kdy je tvůj správný čas. Nechala jsi do našeho života přijít nejprve své dva bratry, abych se něco naučila. Ne to, jak být (snad) dobrou mámou,...

Ještě než jsem otěhotněla, zjistila jsem si dost věcí o tom, jak funguje systém v Německu, kde momentálně pobýváme. Pokud člověk plánuje rodit v porodním domě, nebo doma, musí jednat hodně rychle, aby si zajistil místo, jinak může mít prostě smůlu. A když říkám rychle, tak mluvím o týdnu, kdy se na počůraném papírku objeví dvě čárky.

Dlouho jsem nenapsala žádný blog, protože život s klukama doma je prostě jeden kolotoč. Ale poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak se podělit o naši zkušenost s psychogenní zácpou a jejím vývojem, protože jestli se mohlo v mém posledním blogu zdát, že tenhle problém jsme vyřešili, tak ne. A byla by možná škoda se nepodělit o to, co by...

Kdysi jsem na Malé Antily koukala jako na místo, kam snad ani žádné letadlo nelétá, a ještě to není tak dávno, co jsem měla pocit, že jsme karibskou kapitolu uzavřeli a chtěli začít konečně poznávat východní stranu světa. Jenže to na mě nesměla vykouknout narozeninová akce společnosti LEVEL, která říkala, že na ten malý ostrov, který je navíc...

Když už se konečně rozhodnete vyjet na Jamajku s dětmi, je třeba zapomenout na všechny předsudky. My vyjeli v září, v době, kdy je běžně hurikánová sezóna. Bohužel klima na naší planetě se mění a v dnešní době musí člověk počítat se vším i mimo takovou sezónu, takže my se soustředili spíš na pozitivní myšlení, že to v tuto...

Nošení dětí není jen otázkou praktičnosti, což považuje hodně z nás za velkou výhodu (a výhoda to opravdu je, obzvlášť pokud miminko volá po kontaktu a vy potřebujete volné ruce), ale jde hlavně o to, poskytnou miminku bezpečí vaší náruče, které mělo po 9 měsíců těhotenství, dokud se nebude cítit bezpečně a nebude chtít objevovat svět samo. Zároveň...

"Na hřišti si hrál nějaký chlapeček s našimi hračkami," říká mi Míra, když přijde s klukama z pískoviště. "Vincentovi se to nelíbilo, tak jsem mu řekl, ať mu jde říct, že jsou to jeho hračky, a co myslíš?" kouknu na něj a nemusím hádat, protože vím. "Bál se," nečeká na moji odpověď a začíná smršť výčitek, že jsem...