94. DÍL Když kluci zjistí, čím to vlastně čůrají a další "srandy" s předkožkou

02.08.2018

"Je velkej!", hlásí Vincent po ránu a já nechápu, jak mohlo tohle období přijít tak brzy. Když ho Míra učil, jak si při koupání přetahovat předkožku, a zároveň mu vysvětloval, jak je to důležité, pro správné fungování, netušila jsem, že mu tak brzy dojde, že to není jen "chmat" pro lepší omytí onoho orgánu.

A tak začaly všechny srandy s pinďourem, pinďulou, pipikem, párkem, nebo jak chcete... "Já mám klobásu jako taťka," je Vincentova oblíbená hláška a každé změny ve velikosti patřičně hlásí.

"Vincíku, bylo by dobrý obléct si slipy," zkouším to na něj, když po čůrání usedá na gauč a nespustí z něj ruce. Ne, že bych mu to měla tendence zakazovat, ale byla bych radši, kdyby se tu takhle moc nerozvaloval a tyhle věci vnímal jako soukromou záležitost. "Ale já nechcem," odpovídá na půl slovenštinou a směje se na mě s vytasenou výzbrojí. Musím se v duchu smát, ale zároveň přemýšlím, co mu říct, aby to nevnímal, jako něco špatného.

Většinou mu jen opakuji, že pinďour je jen jeho (a v budoucnu možná jeho holky) a zkoumat by ho měl někde v soukromí, třeba ve svém pokojíčku. "Ale to je přece sranda," odpoví mi, jak kdyby vlastně o nic nešlo, a já můžu být ráda, že jsme doma a ne někde venku.

Když se k nám takhle na plovárně jednou "prihovorí" (jak by řekl Míra) jedna česká rodinka se skoro stejně starým chlapečkem, jsem docela ráda, že by mohl Vincík získat nového parťáka. Zrovna kojím Artura po koupačce a Vincent se zahřívá pod ručníkem. Ve chvíli kdy jsme uprostřed počáteční zdvořilostní konverzace, Vincentovi sjede ručník a já vidím, že s velkým nasazením zase "trénuje". "Tady ne, Vincíku" snažím se přes něj zase něco přehodit, aby tu veřejně nepobuřoval, ale marně. "Se zrovna naučil přetahovat," omlouvám jeho přirozenost, ale oni se jen zasmějí. "To jsme rádi, že vidíme, že v tom nejsme sami."

"Předkožku mu nepřetahujte!"

O přetahování předkožky u kluků jsem toho přečetla dost. Názorů je tisíce a různí se i mezi odborníky. "Nemá se to dělat, protože to může způsobit malé trhlinky, které můžou vést k fimóze. Má se to zkoušet od malička. Má se to prostě nechat být, protože se to přirozeně uvolní časem atd atd. O "problémech" s mužským orgánem znám několik příběhů. Já to sice osobně posoudit nemůžu, ale stavím se k tomu tak nějak neutrálně. Nic se nemá přehánět.

S Vincentem jsme lehce trénovali asi od půl roku. Vždycky jen ve vaně, když byl nahřátý a vždycky jen zlehka. V podstatě to šlo samo a nikdy nejevil známky toho, že by to bylo nějak nepříjemné. Když mu na roční prohlídce doktorka "uvolnění" kontrolovala, nestihla jsem ani zareagovat. Vůbec jsem netušila, že se to dělá. Ale u Artura jsem byla připravena zakročit, protože jsem věděla, že tam to zas tak moc nejde a nechtěla jsem na to tlačit.

"Prosím, předkožku mu nepřetahujte!" stihla jsem tentokrát zastavit její úmysl. "Já bych to zkusila jen tam, kam to jde," obhajuje svůj počin, ale čeká, co já na to. Než stihnu něco říct, ozve se Míra, který je v ordinaci tentokrát taky: "No to to teda zkúste!" Otočím se na něj s pohledem ala "co blbneš". "No to ne, vždyť mu to skoro vůbec nešlo!" Kroutím na něj hlavou. "To se dohodněte mezi sebou." Rozsekne to doktorka a já nemám chuť se v tu chvíli nijak přít.

Ortel vyřkne tatínek, a tak koukám na to, jak to v podstatě bez Arturovo protestu zvládá, a jen doufám, že to nic nezpůsobí. Od té doby to vlastně ani moc nezkoušíme a necháváme ho samotného objevovat, co tam dole má. Věřím, že ten čas přijde, stejně jako u Vincenta, že tak je to správně, přirozeně a on bude pak taky sám "trénovat".

Teď se ještě musím poprat s faktem, že kluci chtějí zřejmě svoje příro ukazovat, kde to jen jde, a je jim jedno, že se obnažují třeba na pískovišti. (A doufat, že s ním nebudou někomu šermovat před hlavou, aby o něj náhodou nepřišli :-D)

Hezké stránky pro kluky a čtení o všech těchto věcech najdete třeba TADY. Můžou se hodit možná i pro vaše "puboše", protože je tam čtení nejen o předkožce:-)

Výspi článků ze sekce blog:

Když už se konečně rozhodnete vyjet na Jamajku s dětmi, je třeba zapomenout na všechny předsudky. My vyjeli v září, v době, kdy je běžně hurikánová sezóna. Bohužel klima na naší planetě se mění a v dnešní době musí člověk počítat se vším i mimo takovou sezónu, takže my se soustředili spíš na pozitivní myšlení, že to v tuto...

Zavazadla: Sbalení jsme byli do tří batohů, tašky s jídlem a měli jsme autosedačku v cestovním obalu na kočárek do které se toho taky spoustu vešlo (například, deka na pláž, cestovní sprcha, cestovní barel, plínky, hračky pro děti, těstoviny a tuňák na první den a nějaké hotové věci pro děti).

Nošení dětí není jen otázkou praktičnosti, což považuje hodně z nás za velkou výhodu (a výhoda to opravdu je, obzvlášť pokud miminko volá po kontaktu a vy potřebujete volné ruce), ale jde hlavně o to, poskytnou miminku bezpečí vaší náruče, které mělo po 9 měsíců těhotenství, dokud se nebude cítit bezpečně a nebude chtít objevovat svět samo. Zároveň...