93.DÍL Co malé děti (ne)vidí aneb kdy to zjistit

09.07.2018

Pediatrička mi několikrát zopakovala, abych nezapomněla na roční kontrolu očí u Artura, a zároveň nechala přeměřit i Vincenta. Plánovat tyto kontroly s větším předstihem je pro mě ale náročné, obzvlášť pokud jsou termíny jen v určitý den a plné na čtvrt roku dopředu, a tak jsem se na to skoro chtěla vykašlat, protože Artur nijak nejevil známky toho, že by viděl špatně, nebo že by šilhal.

 Každopádně mi to svědomí nedovolilo, a tak, když jsem měla další termín cesty do Čech, začala jsem zjišťovat, kde jinde než v Tyflokabinetu (v Č. Budějovicích) dělají kontrolu přístrojem Plusoptix. Naštěstí jsem v městě objevila ještě jednu optiku se stejnou službou, kde mi vyšli vstříc i ohledně rychlého objednání, a tak jsem za nepatrný poplatek 150 Kč mohla nechat kluky přeměřit.

"To bude rychlovka", říkala jsem si po minulé zkušenosti s Vincentem a nečekala jsem, že bychom se tam nějak zdrželi. Jenže člověk míní, život mění. Arturovi nešla očka přeměřit a přístroj stále ukazoval hodnoty "mimo rozsah", což by znamenalo více než 6 dioptrií (!). Z celé té situace, kdy jsme mu zkoušeli nasadit brýličky na korekci a přeměřit, kolik tedy na každém očičku má, už byl ale hodně vyčerpaný, a tak mi opět vstřícně nabídli, abych se vrátila za hodinu, že to zkusíme znovu.

I přesto, že už lépe spolupracoval (brýličky jsme mu už raději nenasazovali), hodnoty naměřit nešly. A tak nás čekalo přímo oční.

Říká se, že oči dětí se vyvíjí a do tří let se může všechno srovnat. Obzvlášť, pokud dítě nešilhá, nebo nemá rozdíl dioptrií na každém oku nějak výrazný, nemusí se to příliš řešit. Jenže, pokud je zjištěna větší vada, je každý měsíc důležitý pro vývoj a korekci zraku. Nejde totiž jen o oko samotné, ale i o mozek, který je příliš zaměstnáván tím, že urputně zaostřuje, a zanedbává tak jiné důležité kroky ve vývoji dítěte.

A tak jsem s Arturem podstoupila rozkopávání očí a přeměření přesnějším (taktéž bezkontaktním) přístrojem. I přesto, že Artur nebyl nijak nadšený, dokázal se do přístroje dívat. Lékař tak nakonec změřil nejen dioptrie, ale dokonce zkontroloval oční pozadí.

I přesto, že já ani já, ani Míra jsme nikdy žádnou zrakovou vadu neměli, Arturovi naměřil 5,7 a 7,7 dioptrií. Nemohla jsem tomu vůbec věřit. Naštěstní neodhalil žádnou přidruženou vadu, a tak jsme se dohodli na kontrolním měření za dva měsíce, abychom nedělali unáhlené závěry z jednoho měření. Pokud se hodnoty nesníží, je jasné, že dostane brýličky s přibližně polovinou dioptrií. Polovinou proto, aby se oko stále posilovalo zaostřováním, jako při běžném vývoji.

Jak jsem později zjistila, o této kontrole v roce věku dítěte moc maminek neví. Pediatr je neinformuje, nebo považuje jakoukoliv kontrolu tak v ranném věku za zbytečnou s ohledem na vývoj. Jak jsem byla ale poučena, čím dříve se vysoké dioptrie zjistí, tím větší je šance, že v pozdějším věku nebude mít dítě brýle vůbec (a já to málem taky podcenila!).

Možná, že v našem případě to byla hodně velká náhoda. Možná, že by se to opravdu časem samo srovnalo, ale když máme tu možnost, je asi fakt nesmysl nejít. Nic to nestojí (v případě Tyflokabinetu), nebo opravdu jen málo ( v pířpadě jiného pracoviště), a když se něco zjistí, můžete být klidné, že se to dá ve velké míře napravit. Navíc, jak vidíte, vlastní dojem může mást a dítě nemusí jevit žádné známky špatného vidění.

A tak vám chci jen říct, informujte se vždycky raději samy a hledejte si informace (a to nejen ohledně kontrol, ale i jiných (ne)doporučení pediatrů) <3 

SEZNAM PRACOVIŠŤ V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU ZDE