V sedm zvoní telefon u postele. "Co byste si přála k obědu?" ozývá se ženský hlas. "Máme na výběr z těchto jídel..." Než se stihnu zamyslet, doporučí mi, co by mi mohlo nejvíc chutnat. Jsem jak v Jiříkově vidění, tohle jsem nečekala, dokonce si můžu nadiktovat, co bych chtěla v balíčku k večeři. Začínám pociťovat velkou potřebu energie, to kojení musí být velká pecka pro tělo, a tak si poroučím Lipánky, zákysy, banány... Večerní balíček dojde současně s obědem, což mi vyhovuje, protože se můžu navečeřet, kdy budu chtít.
Tři dny v porodnici utíkají jako voda. Kromě vizit a vyšetření miminka, která jsou běžnou součástí pobytu tady, nás personál nechává v klidu o samotě. Díky tomu, že jsem bez porodního poranění a mám tu muže, nepotřebuji v podstatě žádnou asistenci. Už se těším domů. Všechny obavy, že nezvládnu péči o miminko, se rozplynuly dřív, než se stihly v plné míře objevit, a tak věřím, že doma to zvládneme úplně v pohodě.
Ještě v porodnici si od nás sestřička přebírá prohlášení o jméně, aby ho mohla zaslat na matriku k vystavení rodného listu. Vincík podstoupí měření sluchu, měření stupně novorozenecké žloutenky (která je naštěstí v normě) a před odjezdem domů i ultrazvuk ledvin a odběr krve z patičky, která se zasílá na rozbor kvůli vrozeným/dědičným onemocněním.